Zpověď mladé psychopatky

Napsal GVKB (») v pátek 31. 12. 2021 v kategorii Stres, přečteno: 160×

Ahoj, je mi 26, ale dá se říct, že jsem nadané dítě v tom nejhorším slova smyslu. Mám velikou inteligenci, uvažování jako z knihy, přirozený odpor k mocným autoritám, fanatický smysl pro spravedlnost, potřebuju v životě smysl a taky jsem těžká perfekcionistka, a navíc velmi citlivá. Nesnesu v místnosti vydýchaný vzduch, rušivé zvuky například cizích počítačů, nesnáším, když mluví víc lidí zároveň a nemůžu se soustředit na toho, kdo mluví na mě. Absolutně nejsem schopná pracovat ve veliké kanceláři plné lidí.

Jako dítě jsem neměla bezpodmínečné přijetí, ale naopak rodiče hodně tlačili na výkon a posuzovali mě podle školních výsledku. Taky byli jako já psychopati a neustále mě kontrolovali. Nesměla jsem mít žádné kamarády, aby mi náhodou neublížila například tím, že by mě přiměli chlastat, brát drogy nebo přijít o panenství moc brzo.

Odstěhovala jsem se od nich, když mě vyhodili z vysoké školy. Nenáviděla jsem ty nahuštěné davy stovek lidí v posluchárnách, nutnost věnovat větší pozornost rozvrhu a výpočtu kreditů než učivu samotnému, a nakonec i to, že jako jediný způsob socializace je jít po škole se spolužáky chlastat, a nakonec i všechny učitele a spolužáky.

Polovinu svého produktivního věku jsem nezaměstnaná. Nedokážu si udržet jednu práci dýl než půl roku. Vždycky mě vyhodí kvůli nějaké chybě, kdy se místo úzké specializace snažím pochopit fungování společnosti jako celku a perfekcionismu, kdy se tak moc stydím udělat chybu, že radši neodevzdám potřebnou práci vůbec.

Po předchozích zkušenostech hledám radši manuální práci, protože stejně nemám žádnou kvalifikaci a člověk se při ní příjemně unaví. Nekvalifikovaná práce v kanceláři jako celodenní opisování čísel je ještě otravnější a náročnější na pozornost. Navíc většinou bývá ve veliké kanceláři, což psychicky nedávám a bývají tam příšerné vztahy mezi psychopaty. Už dvakrát mě vyhodili s odůvodněním, že sice pracuju dobře, ale ne tak dobře, aby to vykompenzovalo jak otravná a nesnesitelná jsem jako psychopat.

Což mi sráží sebevědomí ještě víc. Tím, že jsem drobná holka, a navíc vypadám jako typická blbka, mám většinou problém najít jakoukoli práci. Teď dělám práci, kdy telefonem otravuji cizí lidi, kde to nenávidím, ale bojím se odejít. Když jsem bez práce, tak jsem v depresích a střídavě denně mnoho hodin spím anebo hraju počítačové hry, abych na chvíli utekla ze svého posraného života. Když práci mám, tak jsem ráda, že jsem udělala nějaký progres od poslední nezaměstnanosti a jsem v pohodě vyrovnaná, jen nešťastná.

Postupně jsem zkusila i další vysoké školy, ale nemám na to je dostudovat. Pokaždé se na začátku hrozně nadchnu pro obor, ležím v tom od rána do večera, záměrně se vyhýbám předepsané literatuře a studuju všechno, co v oboru vyšlo, především v zahraničí. Po několika letech už toho vím víc než všichni vyučující a postupně jimi začnu tak neuvěřitelně pohrdat a nenávidět je za to, že mě tam “vězní“, zkouší z blbostí, kterým sami nerozumí a nedokážou mě podpořit, že nemám jinou možnost než odejít.

Za celý život jsem neměla v posteli kluka na sex, protože mám podvědomě pocit, že si to nezasloužím, když jsem takhle odporná a neschopná psychopatka. Bojím se, že bych mu neúmyslně ublížila už jenom tím, jaká jsem zlá psychopatka. Navíc nemám v tomhle věku ještě žádnou zkušenost a nevím, jaká jsem ve vztahu, jestli bych vůbec vydržela celý život s jednou osobou, když jsem psychopatka a potřebuju soukromí. A nejvíc ze všeho nechci zlomit srdce někomu, kdo by byl tak hodný a měl mě rád navzdory tomu, jak hrozná jsem psychopatka.

Každý den se před spaním modlím, abych se už nikdy neprobudila a nemusela nic z toho řešit. Nenávidím sebe za to, jaká jsem psychopatka, a že jsem se s tím, co se mi stalo, nevyrovnala líp, i svět za to, jak se ke mně zachoval, když jsem ještě tak hrozná nebyla. Chci z toho bludného kruhu vystoupit. Tuším, že k tomu, abych byla šťastná mi chybí optimální smysl života, ale tyhle věci nikdy zadarmo nedostanu, dokud budu tak ubohá psychopatka jako teď. Co s tím?


Komentování tohoto článku je vypnuto.