Jak myslíš, tak se i chováš

Napsal GVKB (») v neděli 1. 1. v kategorii Stres, přečteno: 61×

Naučené vzorce chování nám mají zjednodušovat život, protože umožňují, abychom se neučili stále to stejné dokola. Díky tomu děláme spoustu věcí automaticky. Ne vždy nám však život usnadňují. Proč tomu tak je? Vzorec chování můžeme definovat jako záznam uložený v naší paměti. Na základě toho pak reagujeme na různé situace. Vzorec chování tak vlastně předurčuje naše reakce a velice často ovlivňuje naše chování. Součástí vzorce je často i typické myšlení a pocity, ty právě obvykle způsobují to, jak se chováme nebo zachováme v dané situaci.

Naučené vzorce chování nás ovlivňují denně. Mohou mít vliv na to, co ve svém životě děláme, kam chodíme, jak jednáme s lidmi, ale třeba i na to, jak se oblékáme. Proč to dělám, když vím, že to nedává smysl? Zajímavé u naučených vzorců chování je to, že člověk často ví, že nedává smysl, jak se chová, myslí nebo se cítí. Nezabrání mu to však v tom, aby to pořád dělal. Většina lidí si uvědomuje, že není správné nebo nemá smysl, aby se s druhými porovnávali, žárlili, záviděli nebo měli z něčeho strach. Jenže při naučených vzorcích chování, do kterých zahrnujeme i způsob myšlení a cítění, nejde o to jen vědět.

Mysl ví, že tento druh jednání není logický, je přehnaný, ale někdy prostě nedokáže tělu poručit. Mezi časté nepomáhající vzorce chování patří právě porovnávání. Často setkávám také se vzorcem nedůvěry sám v sebe či strachu, že mě nebude mít nikdo rád, čekání na potvrzení od druhých, že jsem v pořádku či strach z nepřijetí nebo vyhýbání se nejistotě. Naučené vzorce chování jsou obvykle přisuzovány tomu, že vznikají ve vztahu s druhým, ovlivňují nás rodiče, sourozenci, partneři, přátelé, kolegové, učitelé a další. Ne vždy to však platí. Člověk se může naučit sám k sobě něco vztáhnout, něco si myslet.

Málokdo si nejspíš uvědomuje, že poměrně dlouhou dobu žijeme bez jakýchkoliv požadavků sami na sebe. Skvělým příkladem je hrající si dítě, kterému je jedno, jak vypadá nebo co si o něm druzí myslí. Později se však něco změní a my začneme věci vnímat jinak. Začneme si klást podmínky k tomu, abychom se ve svém životě uvolnili nebo se s radostí učili nové věci. Začneme si říkat nemůžu být spokojený a spontánně žít, protože nejsem dostatečně hezký a inteligentní. Nemůžu být šťastný, protože nemám tak dobré zaměstnání jako ostatní.

Vzorec můžeme odkoukat od rodičů, kdy třeba cítíme, že maminka se nepřijímá, nevěří si nebo má přehnané obavy ze života jako takového. Stejně tak to ale může vycházet přímo z výchovy, kdy bylo dítě chváleno nebo dostávalo lásku a přijetí pouze tehdy, když dokázalo něco velkého, mělo výborné známky a podobně. Na základě toho se pak člověk může naučit, že musí nutně něco vykonávat, aby se mohl mít rád. Samozřejmě nejde jen o rodiče, učíme se pořád v každém okamžiku, celý život. Zvláště důležité jsou kolektivy, ve kterých jsme a vlastně jakékoliv vztahy. Pokud sami cítíte, že v některých situacích kopírujete chování rodičů, pak je dobré vědět, že naučené vzorce můžete změnit.

Zamyslete se nad svým dětstvím a najděte konkrétní chování rodičů, které jste si osvojil v dospělosti. Případně se při hádce zamyslete, zda hlas, jakým komunikujete, je doopravdy váš. Možná vás samotného překvapí, že intonace i vyřčená slova jsou zcela identická se slovy, kterými komunikovala vaše matka nebo otec. Zbavit se zastaralých vzorců chování, které nám škodí, lze účinným způsobem během zábavy, která nám dělá dobře. Postupně člověk získává vědomosti o svých myšlenkách, emocích a jak ovlivňují jeho chování, díky tomu se může rozhodovat, jak se sám k sobě a světu zachová. Začne mít víc pod kontrolou svoje psychické zdraví a fungování.

Začne se na věci dívat s větším nadhledem nebo si dovolí jednat podle svých potřeb, bez studu či strachu z reakce okolí. Kromě léčení léky, může být dobrá i správná víra, kterou můžeme zpomalit naše myšlenky, dostat náhled na naše myšlení. Důležité je si uvědomit, že naučené chybné vzorce myšlení máme všichni. Naučili jsme se je a děláme je automaticky. Někdy nám život ztěžují a nejde je předělat pouze tím, že si řeknu, že je dělat nebudu. Prací na sobě samém lze však vzorce chování za dlouhou dobu změnit. V některých případech mohou dočasně fungovat i léky na hlavu, díky kterým se můžeme dostat do vlastních struktur myšlení bez jakýchkoliv zábran a obran, bez kontroly.


Komentování tohoto článku je vypnuto.