Ano, zaručíme vám více práce za méně peněz

Napsal GVKB (») v pátek 31. 12. 2021 v kategorii Stres, přečteno: 145×

Za svůj život jsem vystřídal velké množství organizací a firem v různých oborech. Ve spoustě firem, a jedná se především o mezinárodní firmy, jsou normy nastavené tak extrémně vysoko, že aby je člověk plnil, tak musí na směně běhat, ignorovat bezpečnost práce, vyflusnout duší a většinou i vynechávat povinnosti, které když nejsou vyplněny, tak si toho nemusí nikdo všimnout.

A i když toto všechno člověk dělá, tak to ještě neznamená, že splní normu. Zkrátka, rekord největšího snaživce v celé historii podniku se stává minimální normou, a pokaždé, kdy nějaký snaživec překročí normu, tak je norma navýšena.

Co mě ale překvapuje, tak je množství zaměstnanců, kteří tyto šílené normy akceptují, snaží se je plnit, podporují je, a pokud daný člověk je třeba poskokem manažera, nebo jakkoliv jinak si snaží budovat „kariéru“ na dělnické pozici tím, že se stane dělníkem s právem buzerovat ostatní dělníky, tak tyto normy nekompromisně vyžaduje, i když sám je ani ze 70 % nedokáže plnit.

To pak takový dement kolem vás chodí a buzeruje, a přesto, že jste se od začátku směny nezastavili, oblečení máte propocené tak, že když vytáhnete mobil z kapsy, tak na něm jsou kapky potu, v rukách jste za posledních pár hodin odnosili X tun z bodu A do bodu B, tak si dovolí dost drzým způsobem vyjadřovat svoji nespokojenost s vaším výkonem, i když sám takového výkonu není fyzicky schopný.

To pak mám chuť panu dementovi vzít hlavu do svých rukou a párkrát s ní praštit o zeď. Bohužel, zas takový frajer nejsem, takže to pokračuje akorát mými slovními protesty a tím pádem brzkou výpovědí z mé strany, protože se mě nadřízení začnou snažit buzerovat ještě víc, abych odešel.

Překvapuje mě ale podřízenost obyčejných dělnických zaměstnanců. Když v kolektivu řeknu, že normy jsou přemrštěné, tak většina dlouhodobých zaměstnanců, pracujících na tři směny za almužnu mele něco o tom, že se to dá dokázat, že to jde.

Jako by přijali svoji pozici vykořisťovaných otroků a sebemrskali se pokaždé, když nesplní svatou normu, kterou od nich jejích majitel vyžaduje. Kdyby je při práci bili hadicí po zádech, tak by s tím asi taky byli v pohodě, protože by to přijali jako normu a motivační cvičení k vyšší výkonnosti, protože někde někdy viděli, že to někomu pomohlo splnit normu a tím pádem na jeden den uspokojit zaměstnavatele.

V každém takovém korporátu vidím velké množství dlouhodobých zaměstnanců, kteří vykořisťování berou jako nějakou motivaci, jako něco samozřejmého. Obětování svého zdraví berou jako samozřejmost, jsou zcela loajální vůči svému vykořisťovateli. Normy znají nazpaměť a když normu nesplní, tak mají výčitky svědomí a snaží se to další den nějak dohnat, aby náhodou majitel jejich životů nepřišel zkrátka.

A co víc, celou přestávku jsou schopní proklábosit o tom, jak zvýšit produktivitu na lince. Z mého pohledu jsou tito lidé nemocní, šílení. Nechápu jejich motivaci. Makají za ubohou mzdu a ještě vymýšlejí, jak makat víc, aby snad dostali nějakou pochvalu od mistra, kterou stejně nikdy nedostanou.


Komentování tohoto článku je vypnuto.